Pět mužů ve člunu (o šestém nemluvě)


O výpravě šestice našich statečných námořníků do vod holandských.

(Přidána fotodokumentace.)

18. května v časných odpoledních hodinách se naplnily téměř dvouleté úvahy, plány, spekulace a hlavně krásné pivní řeči. Posbíráni v různých částech republiky do Rumpálovy Jahůdky odkvačili jsme do světa následovat šťastné Jeromovy psy a chasníky.

V maríně Babro v holandském městečku Jirnsum na nás čekala nablýskaná lodice 13,5 m dlouhá a to, co z ní koukalo nad vodu bylo vysoké 3,5 m... Měla dvě kormidelní kola, fendry, dostatek lan, motor, 2 WC, kuchyň a kotvu (záchranný člun jsme si vychytrale přivezli z domova). Navenek se tvářila obrovsky, uvnitř byla malinká. Naším štěstím bylo, že jsme poněkud subtilních postav – jinak bychom se do podpalubí nevešli. Nalodili jsme zásoby, majetek, sebe a zdařilo se nám vyrazit na týdenní plavbu po kanálech a jezerech severního holandského Fríska. Pod českou vlajkou. Litovali jsme, že nemáme čtyřkovou.

Plavba byla úchvatná, najeli jsme cca 38 plavebních hodin. Kanály, jezera, změti bójí vyznačujících plavební dráhu, vodní ptactvo s mláďátky. Absolutní rovina s klasickými usedlostmi a farmami. Slunce a zase pálící slunce. Stáda pasoucích se krav a oveček.. Fríští holanďané si nadmíru váží každého metru půdy – protože ji museli vyrvat ze spárů moře. Malebná městečka s historickými jádry (12. – 13. století), větrné mlýny, desítky zdvihacích (některé se platí) a otáčivých mostů, zdymadla, kotviště lodí a jachet, všude pečené ryby, naprostý pořádek, hospůdky, bary a vlídní (leč zpravidla oškliví) holanďani. Neustále jsme se zabývali rybolovem, avšak toliko šikovný Pepíček polapil 3 kg cejna (na kmíně pečený byl výtečný). Lodní večery s kýčovitými západy slunka, s degustivem a Milanovými nostalgickými songy. Lodní kuchyně na úrovni Alkrónu (díky Pepíčkovi, MaBu a Milanovým paštičkám). Čestné uznání pro Pepíčkovu kachnu s bramborovými knedlíky a červeným (zelím) – hubnout nešlo.

Dobrodružství taky bylo (včetně trochy hysterie):

  • Když jsme omylem vyjeli z podrobné mapy, dva dny se nevědělo, kde se je, a pak se musel přejet kus moře - kam se bez kapitánských zkoušek nesmělo. A těmi neoplýval ani náš skvělý kapitán Rumpík..
  • Když přišla výživná bouře a my se stačili vyvázat na náhodou neobsazeném úvazišti, v divočině, v hodině dvanácté, v okamžiku prvních dešťových kapek a vichru – jinak by se skončilo na mělčině, na dně nebo až na břehu..
  • Když nebylo v silách kormidelníka, propelerů a celé posádky odpoutat se pro silný vítr od úvaziště (2x jsme odřeli).

Společenský život nás lodníků byl pestrý… okusili jsme 5 druhů holandských piv, navazovali jsme družbu s obyvatelstvem a díky uniformám českých mariňáků (autor – opět šikovný Pepča) jsme budili náramnou pozornost ať již na vodě či v civilizaci – všichni se na nás (nikoliv nám) smáli, mávajíce. Nálada na lodi byla po celou dobu plavby výtečná a není divu protože naše loď se jmenovala příznačně … PŘÁTELSTVÍ.

Posádka:  Rumpál - kapitán, kormidelník

Milan - důstojník pro styk s obyvatelstvem, navigátor korektor, kulturní referent

Bundáš – navigátor bloudič, hajzlbába, lodník

Vojtíšek - tlumočník, lodník

Pepíček – kuchař, fishmaster, lodník

MaBundáš – kuchař, stevard, lodník

Sdílej to!

Be the first to comment