Peru 2002
Koncem srpna 2002 se vydala Vikina s Vaškem na 5ti týdenní cestu po Peru a Ecuadoru. Když to šlo, tak posílali emaily, které jsme obratem publikovali na tehdejším webu. Ponecháno v téměř dobové grafické úpravě. Přihlášení si mohou pustit video ...
Vašek a Saša se vydali do Jižní Ameriky. Zatím došly následující e-maily:
Peru 1 - 30.8.2002
Peru 2 - 30.8.2002
Peru 3 - 3.9.2002
Peru 4 - 5.9.2002
Peru 5 - 9.9.2002
Peru 6 - 17.9.2002
Peru 7 - 17.9.2002
Peru 8 - 17.9.2002
Peru 9 - 23.9.2002
Peru 10 - 23.9.2002
Ecuador 1 - 27.9.2002
Ecuador 2 - 1.10.2002
PERU 1
PERU 2
PERU 3
Nasleduje bile mesto- senorita Arequipa - jedno z opravdu nejkrasnejsich mest, ktera jsme kdy videli. Klaster St. Catalina - uzasna atmosfera. Modre a cervene budovy v maurskem stylu - inkvizice nemusi byt vzdycky chmurna...
Prejezd do Colca kanonu - hlubsi nez Grand Canon. Nocleh na miste - brzo rano 5 condoru tesne nad hlavami. Kvetouci kaktusy, lamy, kolibrici na pozadi zasnezenych Andskych velikanu. Neuveritelne, uzasne - snad jen trochu frio (zima-zimicka). Nahorni plosina Alteplano - slabounce snezi. Prejezd do Puno.
V+SNasleduje bile mesto- senorita Arequipa - jedno z opravdu nejkrasnejsich mest, ktera jsme kdy videli. Klaster St. Catalina - uzasna atmosfera. Modre a cervene budovy v maurskem stylu - inkvizice nemusi byt vzdycky chmurna...
Prejezd do Colca kanonu - hlubsi nez Grand Canon. Nocleh na miste - brzo rano 5 condoru tesne nad hlavami. Kvetouci kaktusy, lamy, kolibrici na pozadi zasnezenych Andskych velikanu. Neuveritelne, uzasne - snad jen trochu frio (zima-zimicka). Nahorni plosina Alteplano - slabounce snezi. Prejezd do Puno.
PERU 4
Dalsi zastaveni je jezero Titicaca - ackoli tolik metru nad morem (3809m n.m.), slunecni paprsky pali a pali. Tvaricky mame jako ruzicky, nosiky jako z vykladu masny - je libo rypacek s krenem ? Rakosove ostrovy Los Uros jsou preze vsechno, co jsme uz o nich slyseli a cetli uzasne. Z rakosu je absolutne vsechno - ostrov, domecky, lode. Dokonce i WC umistene strategicky vedle kostela je z rakosu - jen misa uvnitr je klasicka porcelanova (dovoz). Skutecny skalnaty ostrov Taquilla vynika tim, ze zeny predou za chuze lami vlnu, a muzi z ni vsede pletou cepice. Nedaleko jezera dalsi z pre inckych a inckych pohrebist Sillustani - kamenne mohyly chulpas jsou dost ponure samy o sobe - dnes ale jeste ke vsemu prsi, a tak je atmosfera dokonale pohrebni.
Ve chvilich odpocinku se bavime vyukou spanelske konverzace z doma koupene knizky. Je plna uzasne dulezitych sdeleni typu : Posledni dobou se mi nejak nevede - uderil jsem se do hlavy, ustkl mne had a mam ischias...Zato zde nenajdete otazku : V kolik hodin nam jede vlak na Machu Picchu. To je take v poradku, nebot tento problem jaksi neni na poradu - ceny Inca trailu stouply tak zavratne, ze nam nezbyde nez pouzit ryze ceskeho zpusobu - totiz vzit to jaksi zadem...Prijdeme tim o pocit vitezstvi nad prekonanim narocneho vystupu, usetrime vsak 160-180 dolaru na osobu...Trochu smutne! Nicmene tak uvidime nekolik dalsich nemene zajimavych, zato mene proflaknutych mist.
PERU 5
Inka Trail se z ekonomickych duvodu skutecne nekonal, ALE! na Machu Picchu jsme prece jen byli- a stejne to stalo za to! Majestatni, mysticke, nepochopitelne! Ten pocit si nikde neprectete! Abychom si vynahradili narocny tridenni vystup, vylezli jsme misto toho na protilehlou Huana Picchu, coz je asi tak, jako byste sli po zdi mrakodrapu - ale jen do 49.patra. Taky jsme absolvovali nekolik dalsich ruin (Olantaytambo, Pisac) a vsechno bylo krasne. Az na Aquas Callientes, coz je vychozi bod na Machu Picchu, ale ve skutecnosti neco jako Yukon za zlate horecky - jedina zeleznicni kolej,ktera tvori hlavni a jedinou ulici mesta, vsude blato po kotniky, na jednom peronu prostrene stoly bohacu, pijicich vino pod andskymi velikany, na protejsim tluste spinave indianky vykladaji z hytlaku obrovske beztvare baliky cehokoli. Jsi bily - zaplat, zaplat, zaplat! Zaplat - Pambu, ze jsme pryc. Necekane setkani s neznamou-znamou cestovatelkou z Internetu Sarkou Pospisilovou. Vy jste z Cech? A neznate tam...? Odpoledne akcni honicka taxikem - nez jsme vypili kafe, odvezli nam omylem batuzek i s autobusem! Oboji dopadeno! Dnes vecer na nohy nevidime - za cely zivot jsme nevystoupali tolik schodu, nevylezli tolik kopcu. Zita presun do nizinne jungle - hura! Styska se nam po teple - taky mozna po moskytech, malarii, krokodylech. Dalsi zprava (bude-li jaka) cca za tyden.
PERU 6
Vecer pred odjezdem z Cuzco nam nase bytna Eliana poskytla zcela bezkonkurencni sluzbu. Jazykove bariery hladce prekonala prirozenou inteligenci a ochotou, takze po predvedeni jistych neobycejne dulezitych utrzku papiru a male herecke etude pochopila nas problem, kamsi zavolala a durazne oznamila:Si, Sasa, la grande mochila este! Rapido, rapido! Nezdrzujeme se planym dotazem, kde ze vlastne mocila, a cvalame naznacenym smerem! Vyslo to, slava! O co ale vlastne slo, to zatim nehodlame prozradit - nenechame se prece pripravit o tu chvili napeti! Zkratka a dobre - ta velka mocila byt tady, mezi nami, a to je moc dobre!
Pozn. la mochila - cesky batoh, bagl, zavazadlo
Pokracovani jeste dnes !
Sasa a Vasek
PERU 7
Expedice Los Invalidos 2002 s velkou MOCILOU prekonala vzdalenost mezi Cuzcem a tajemnou vesnici Pilcopata - 20 hodin jizdy, prenizeni 3500 m.Za velkeho zajmu mistniho sirotka Maria obsah batohu vyprosten a nahusten, nebot! Nebot prave pristupujeme v nejvetsimu dobrodruzstvi nasi vypravy - zdolani casti toku reky Madre de Dios - jednoho z pritoku Amazonky na vlastnim, z domova dovezenem gumovem clunu zn. Palava !To tu jeste nebylo! Na malem gumovem clunu se dva odvazni cestovatele vydavaji do opravdove, hluboke peruanske dzungle - bez pruvodce, povoleni a znalosti terenu.Reka je zprvu pomerne perejnata, casto musime stavet a vylevat, ten nemozny hacek stale jeci strachy, ale je to uzasne. Obtiznost WW4! Silny proud, nepravidelne pricne valce, zaludne viry a protiproudy - kdo by odolal. Dva dny plujeme naprosto sami, nikde ani zivacka, jen pestri ptaci a motyli...Taborime na brezich kde se nam zlibi. Varime z vlastnich zdroju bozska jidla - napr. fazole s rybickami v tomate, snidame coca colu a Kremesnik...Treti den reka zacina postupne mohutnet, deli se stale na nova ramena a meandruje. K veceru tretiho dne, stastni ale utahani doplouvame v silnem tropickem desti do osady Boca Manu. Chcipl zde pes, a nepodari li se nam rychle sehnat motorovou kanoi peque-peque, chcipneme tu take!
ALE! Madre de Dios jsme POKORILI !
Priste : Zelene peklo
Zdravi Sasa a Vasek
PERU 8
Dalsi den - zadna lod z Boca Manu dnes nejede...Neni tu nic a nikdo, jen stovky moskytu. Repelent nepomaha. Z nedostatku jine cinnosti jsem spocitala moskyti bodnuti na sve leve noze. Dosla jsem k cislu 117. Uvazime li, ze mam stale jeste 4 koncetiny, prostym nasobenim dochazim k cislu okolo peti set bodnuti na cloveka...Domorodci prezdivaji teto carokrasne casti Peru Zelene peklo - opravdu nevim proc!Pristi den vitezstvi - ulovili jsme lod s petrolejem, ktera nas odveze do dalsi stace - zlatokopeckeho mestecka Colorado. Nad touto osadou by zaplesalo srdce Jacka Londona - drevene barabizny z nehoblovanych prken, deti, psi a prasatka v blate na jedine ulici a na kazdem rohu napis Vykupujeme zlato! Cesta od pristavu do mestecka zpestrena brodenim slepeho ramena, kde mimo bahno sviti v odrazu baterky jantarove oci aligatoru. Zadny z nich pry ale nepresahuje 2,5 m - takze vzhuru! Pri nakupu ovoce napadena pritulnym nartounem - to je zvire!Do hotelu se bojime - taborime v pristavu a doufame chytit rano dalsi peque-peque smer Puerto Maldonado. Tentokrat jsme ulovili ten spravny PUBLIC - domorode plavidlo. Pocet cestujicich 31, nekolik psu a 4 kusy demontovaneho zlatokopeckeho cerpadla.Nocleh v San Juan, odjezd v 5 hod. rano. Cely den mijime mala zlatokopecka ryzoviste podel reky - vecer prijezd do metropole dzungle - Puerto Maldonado. Dalsi do sbirky der po granatu...po velkem granatu!
Pokracovani priste - snad za par dnu...
Jeste stale zdravi Vasek a Sasa
PERU 9
Dalsi den podnikame z Puerto Maldonado dvoudenni vylet na nedaleke jezero Sandoval, kde maji byt k videni spousty nejruznejsich ptaku, opic, ale hlavne aligatori a vydra obrovska - vypada pry jako normalni vydra az na to, ze velikosti vzrostleho vlcaka. Jedeme lodi, tentokrat jako spravni gringos jen pro nas dva a pruvodce. Dale asi hodinu a pul pohodlnou cestou dzungli az k jezeru. Tady budeme taborit a pozorovat... Velky uspech se bohuzel nedostavil - jezero je moc krasne, zvlaste jeho leva cast, kde rostou vsemozne palmy a tropicke rostliny primo z vody, je tu spousta ptactva - predevsim "sancho" - neco mezi slepici a pavem, s krasnou hnedozlatou kresbou na kridlech, modrym okem, korunkou na hlave a charakteristickym hlasem, ktery pripomina astmatika v poslednim tazeni. Videli jsme take dva tukany, papousci strom (strasne vysoko), kormorany, volavky a vodni zelvy. Mnohaclenne tlupy drobounkych opicek, a v noci zarit krokodyli oci. Krokodyly samotne a ani vydru jsme vsak nevideli - vyplasila nam ji skolni vyprava ve slusivych teplakovych stejnokrojich. Z mistni fauny jsme si nejvice uzili risi hmyzu - moskyty, lesni vcely a mravence strihace. Ti vsichni nas ochutnali. Naopak my jsme konecne zakusili mistni lahudku - ceviche - syrove ryby nakladane v limetkove stave a ostre cibuli. Neco mezi zavinacem a peprenkou. Nechceme-li cestou zpatky stravit zbytek dovolene, budeme se muset nablizit do Limy letecky.
Posledni pozdrav z dzungle Sasa a Vasek
PERU 10
Prelet do Limy bez zvlastnich udalosti, zde okamzite prestup na autobus na sever - Truchillo. Truchillo je velice osklive a spinave mesto, ale v blizkem okoli jsou hned dve velke pamatky. Predevsim hlinene mesto Chan Chan z doby dynastie Chimu - neuveritelne velky komplex chramu a opevneni a dale dve nejvetsi pyramidy z nepalenych cihel na uzemi ovbou Amerik - Huaca del Sol a Huaca de la Luna. V druhe z nich jsou zachovany dodnes barevne reliefy. Zdejsi pyramidy maji stupovity charakter a jsou nahore useknute. Zda se, ze jsou opravdu moc stare a moc vzacne, protoze pri pohledu z dalky pripominaji ohromne kupy uschleho blata. Zblizka naopak pripominaji - jeste vetsi kupy uschleho blata. Treti vyznacna pamatka je Huaca Esmeralda, ktera se skryva v mestske zastavbe mezi volejbalovym hristem a autovrakovistem. Pozoruhodne na ni je, ze je zdobena motivem veverek a dosud nebyla rozebrana na stavebni material. Po nocnim prejezdu do Chiclaya obdivujeme pro zmenu opet hlinene pyramidy v Udoli pyramid v Tucume. Je jich dohromady 26, coz je ohromujici pocet - proste pyramida kam se podivas. A nyni vzhuru - ceka nas Ecuador!
Jeste z Peru Sasa a Vasek
ECUADOR 1
Prejezd do Ecuadoru vcelku bez potizi - az na to, ze Vasek musel podplatit celnika (2$), nebot mu na peruanske strane zapomeli dat vystupni razitko. Nasim prvnim mestem je Riobamba, odkud se nejcasteji vyrazi na Chimborazo. Pres me zoufale protesty jsme vyrazili take. I tady je uz po sezone - turistu malo, pocasi spis horsi, teren velmi narocny. Chteli jsme pokorit Chimbo, ale ono pokorilo nas. Vasek sesel pri nocnim vystupu z cesty a musel cekat na rozedneni, aby se vubec mohl vratit dolu na refuggio Whyper (5.000m) Je zima, spatna viditelnost, potize s dychanim. Neda se spat, srdce busi jako o zavod. Presto to stalo za to! Ja vystoupala na hranici ledu k utvaru zvanemu La catedrala (5.600m ?) a mam take dost. Do Riobamby jsme se vratili silene utahani, nicmene zivi, coz se mnoha nasim predchudcum nepodarilo, o cemz svedci rada nahrobku v okoli refuggia. Honi nas cas, mame nas posledni tyden. Jako relaxaci jsme zvolili lazenske mestecko Banos s horkymi prameny. Mestecko lezi v hluboke kotline mezi vysokymi horami (nejzajimavejsi je Tungurahua, ktera prave mirne sopti). Take se odtud poradaji vypravy do dzungle, ale na to uz bohuzel cas nezbyva - zitra se vydame na puldenni vylet do kanonu reky Pastazy, a pozitri uz musime byt v Quitu. Jako obvykle nam na konci vypravy par dnu schazi - skoda.
Tak tedy jeste jednou a naposled - priste! Vasek a Sasa
ECUADOR 2 a naposled
Ahoj vsichni, tady je ta opravdu posledni zprava z nasich cest! Musime Vas zklamat - opet jsme to prezili uplne zdravi a temer zivi - zitra rano (nikoliv pet, ale v pul sedme rano mistniho casu odletame zpatky domu - do Podoli - do lekarny! A to posledni myslime uplne vazne, protoze tento posledni presun bude trvat plne dva dny - s 8mi hodinovym mezipristanim v Miami i Londyne - a to prosim BEZ obeda!
Z Banos jsme se presunuli pres Quito do malebneho horskeho mestecka Otavallo, ktere je proslule svymi sobotnimi indianskymi trhy - a to prosim dvojiho druhu! V 6:00 rano zacina pri Panamericke dalnici dobytci trh, coz je uzasny zazitek! Z okolnich hor sestoupi opravdovi Otavallenos - venkovani - s prasatky, telaty, lamami, ovcemi kozami a byky, a behem 2 hodin prodaji a nakoupi. Uzasny je pohled na vysnorene indianky ve svatecnich bilych bluzach s krajkami a rucnimi vysivkami, jak stoji po kotniky v blate a na provaze drzi 11 selatek! Vsude spousta kvikotu, bekotu a buceni...V 8:00 hodin trh skonci stejne nahle jako zapocal, a o kus dal na namesti o okolnich ulicich zacina trh s rukodelnymi vyrobky . svetry, ponca, rukavice, typicke hudebni nastroje, hamaky...Cely den se nakupuje, prodava a hlavne smlouva! Tohle vsechno jsem vedela predem, a proto jsem rukou jemnou lec nesmlouvavou navedla zakonceni nasi expedice prave sem. Vysledkem je, ze Vasek ma bolesti hlavy - a my oba dohromady mych 9 zavazadel... V nedeli jsme se jeste vydali na posledni maly vylet k jezeru Cuicocha - je to oblibene vyletni misto Otavalanu - ale jen k restauraci s vyhledem na jezero a zpet. My jsme pochopitelne jako obvykle zvolili cestu delsi, zato vsak namahavejsi. Pronikli jsme nenapadne do Reserve Natural jaksi obchvatem(nebot vstupne cini 2$/os)a obesli jsme nadherne jezero se dvema vulkanickymi ostrovy a temne modrou vodou po hrebenovce - cca 20 km. Nocovalijsme (nebot je to zakazane) kousek pod hrebenem v male uzlabine, varili si ryzi s nudlemi (specialita sefa podniku) a koukali naposled na ecuadorskou hvezdnou oblohu... V pondeli odpoledne jsme se vratili zpatky do Otavalla, zaplnili public bus svymi batohy a odjeli do Quita, kde jsme se meli cas jen trochu porozhlednout po historickem centru mesta, ktere je moc hezke a preplnene kolonialnimi palaci, kostely a uzounkymi starobylymi ulickami. Na vic uz nezbyl cas - dokonce ani na moje vysnene morce na rozni na rozloucenou. Zda se, ze morce, ktere je pry mistni specialitou, ma jeste pridomek - nepolapitelne... Nase letosni expedice konci - parkrat jsme si hrabli na dno, hodne toho zazili a videli... Pozitri uz budeme stat na ruzynskem letisti - hmm - no a s chlebem a soli se neobtezujte - uplne postaci rizek s bramborovym salatem! Dnes uz opravdu naposled
Vasek a Sasa
Související