Schnilka - 8.-10.3.2013


Nemálo 4kařů a 4kařek bylo o víkendu na Šumavě. Zprávu podal Lojza.

Po letošním střídání jar a zim od počátku roku a po nedávném sněhovém náporu to zrovna teď vypadalo v nížinách jako deštivý podzim. Dokonce tu a tam padaly otázky, zda běžky vůbec brát. A slibovalo se na víkend po deštivém teple namrzlo.

Stateční věrní byli odměněni bílou stopou od baráku. S chutí jsme mázli něco klistru a za šedivého mlhava střídajícího se s mírným mrholením se klouzali známou krajinou do známých hospůdek. První nedočkavci mohli hasit žízeň u „žida“ hned u parkoviště na Pláních.

Vzhledem k hezkému dlouhému pátečnímu večernímu hraní, dále vědomí o vhodnosti schnilé aktivity a dále chuti se řádně vyspat, naše bytová skupinka (Lojza, Oli, Mirka, Stáňa) nedbala nesmyslných informací o podávání snídaně od 8 hod. a dokráčela k snídani v prázdné jídelně po 10 hod., kde bylo jídla dost. Jen lehce jsme se divili posledním od vchodu mizejícím skupinkám. My s podporou Karla jsme tedy opustili objekt kolem 11 a dorazili až do bufetu na Churáňově. Při výborném hořkém Dudákovi a houstnoucím dešti přišli hudebníci na nápad, že by bylo hezké si doma pěkně ve ztichlé jídelně komorně zabrnkat. Po konzultaci s Václavem a Jirkou sedícími u žida bylo o odpoledním programu rozhodnuto. Abychom trochu vylepšili hrozící maximum 6 km sportu, odbočili jsme vracející se skupinu k blikajícímu majáku Vodafonu na blízkém vršku. Pak jsme se po zásluze probrnkali až do večera bez zřejmé újmy a ke spokojenosti hráčů i posluchačů.

Zábava po večeři (pozor obě večeře byly bezva) byla dlouhodobě podporována šampusem, jehož další dodatky skoro nebraly konce. Hudební prostor byl téměř nepřetržitě naplněn zvukem sehrané party: kytara Václav Sa., Karel Pr., Miloš No., Petr Po., Radek Ch., klarinet Dana, př. flétna Jana, housle Julek, Hejda a Mirka, banjo Petr Ha., mandolína Oli, Jirka Pa a dokonce pár vybraných kousků uvedla i známá umělkyně z Prahy. Tomu odpovídal i často naplněný taneční parket.

Na druhý den jsme si dali závazek, že přeci jen tak shnilí nebudem. Ráno jsme si tedy přivstali, nicméně už v 9 hod. jsme opět v prázdné jídelně seškrabávali nedokrojky z masových talířů bývalého švédského stolu. Nedospavci a přežranci už zase mizeli v bílé stopě. Nás to nerozhodilo a udělali jsme si klasický okruh přes Horskou Kvildu s příjemnou sámoškou v hotelu Rankl a Churáňov. Stopa již byla trochu tvrdší, ale stále měkká, a občas jsme dokonce mohli vystavovat směšná líčka sluníčku.

Tak Rudo díky
Lojza

Sdílej to!

Be the first to comment