Není Slezina jako Slezina - 12.11.13

Taková jedna hrací Slezina+

Třeba proto, že byli hosté a že Vašek měl narozky.

V poslední době je účast na slezinách dost mizerná a to dokonce i na těch hracích. Většinou se tam sejde víc hudebníků, než "posluchačů", anebo je to těsně na půl.

Tentokrát jsem přišla s Vaškem před šestou, objednali jsme si pivo a pomalu, než mi stačil říct, že Petr Vaněk pozval nějaké kamarády hudebníky, tak už se přihnal jeden mladík s kytarou. Představil se jako Marek. Hned jsme ho uvítali, přisedl si a začali jsme si povídat. Byl vysoký, černovlasý, nejen sympatický a bezprostřední, ale velmi milý. Říkal, že dávají dohromady kapelu, každý hraje trochu jiný žánr a tak se vzájemně učí. On napřiklad hraje big-beat nebo rock, Petr spíš country a to už se přihnal další kamarád s kytarou a houslema - Honza, trochu menší s culíkem a též vemi sympatický a milý. Pak přišla Jitka - odhadla situaci a navrhla, abychom se přestěhovali do většího sálu. A pak už došli další: Zdeněk Janák, Erik, Petr, později Vlado, Pepa Franta Kahoun. Úvodní písní byla zahájena slezina a byl dán prostor hostům. A hned bylo znát, že májí rádi svižné tempo. Došlo na střídání a hrálo se ostošest. Byla to paráda.

Vašík pak veřejně požádal čtyřku o omluvu, za nařčení, že hraje rychle. V podání hostů se některá slova ani nedala stihnou vyslovit, jako napři v Krylově písni slova: " Morituri te salutant". Vašík vymýšlel, že by mohlo existovat něco jako hudební těnospis, kdy by se vynechávaly samohlásky. Na oplátku ale pak zahrál Montgomeryho v rockovém stylu, což hosty velmi pobavilo.
Uvoněné a již tak veselé náladě určitě přispěla láhev griotky, kterou dal Vašek do placu, protože měl právě půlkulaté narozeniny.

Došlo ale i na pomalejší písně a Wickinino "Prší", Kahounova "Cizince na pobřeží". Kluci byli fakt bezva a Tom veřejně prohlásil, to, co já jsem si uvědomila na sobě, že to je zajímavé, jak všem dámam v sále při pohledu na naše mladé hosty, najednou září oči. Na to jsem opáčila, že už chápu, jak se hned rozzáří všichni chlapi, když přijde nějaká "mladá kočička".

Když jsme se zvedali od stolu k odchodu, tak jsem zaslechla, jak Marek Petrovi něco říká, bylo to asi něco pochvalného, protože Petr odpověděl, "vidíš, já jsem Ti to říkal a to vás sem tahám už půl roku". Loučení před hospodou bylo ve velmi veselém a přátelském duchu, jako bychom se znali už dlouho. Kdo tentokrát nebyl na slezině, přišel o hodně. Doufám, že bude "někdy příště".

Severka