53. (96. 4ková) Stezka - TAKový jsme byli - 25.-30.10.2011


Marta a Ráďa zajistili pro 4ku tyto noclehy

  • 0. Sedlčany - restaurace na hřišti "U Dlabana" (ubytovna, sokolovna)
  • 1. Nechvalice - hospoda, sál
  • 2. Obděnice - hospoda
  • 3. Sepekov - hotel Pecka

které někteří nedočkavci doplnili o úterní

  • -1. Kvašťov - rezidence Šachových

Přes naše území přecházela od západu zvlněná fronta. Co to znamená, vědí zejména stezkaři z "-1." noclehu, kterým prakticky celou středu pršelo nebo alespoň mrholilo. Déšť ustal ve čtvrtek nad ránem, sluníčko si však začalo nacházet cestu mezi mraky až v sobotu a hlavně v neděli, kdy jsme Stezku zakončovali na fotbalovém stadionu ve Veselíčku (jižně od Milevska).

Odkazy na fotky a videa jsou na konci článku!

Mínus první nocleh z úterý na středu byl u nás na chalupě na Kvašťově, tedy na kopci nad Prčicí. Naproti je dnes již známé středočeské lyžařské středisko Monínec.

Večer ladíme formu ve 3km vzdálené Prčici v hospůdce U Škrpálu, a pak v Sedlci, kde je hospoda Vítek z Prčice, která má vlastní pivovar.

Účastníci: Fanda Mlok Soukup, jako hlavní organizátor, Vobrázek, Helenka Adámková a Tonda a Líba Šachovi.

Trasa ve středu 26.10. vedla převážně terénem a po neznačených cestách - Kvašťov úbočím lesa po okraji kotliny zvané "Český Merán" přes Mrákotice, Chotětice, Vozerovice, Bolechovice (zámek a kaple) a přes kopec do Dolců a do Hulína (10km).

V Hulíně je moderní stylová restaurace ("ve dřevě") a penzion s chatkami a s výborným pivem i jídlem. Dalekých výhledů jsme se museli vzdát, neb bylo zataženo a stále drobně pršelo. Po opuštění restaurace je trasa po místních cestách a silničkách přes Mezné, Dohnalovu Lhotu, Janov na zámek Červený Hrádek, který byl ale již zavřený (bylo po 17h) a dále do Sedlčan do hospody Na Hřišti. Déšť v druhé části cesty se stal vytrvalejším a prověřil naší připravenost na cesty. Naštěstí po setkání s ostatními a po pár písničkách na uplakané počasí zapomínáme. Trasa byla celkem asi 21km.

Tonda.

Jak bylo zmíněno výše, vydali se někteří k Šachovým, aby odtud šli do nultého noclehu pěšky. Přes třicet 4kařů pak dojelo z Prahy vlakem a další auty. Z Olbramovic do Sedlčan byla dlouhodobá výluka. MaPe měl od Dráhy potvrzeno, že přidají autobus, což bylo místním přepravcem vyhodnoceno tak, že není potřeba. Do malinké hospody s ubytovnou U Dlabana (Na Hřišti) přicházíme od nádraží za mírného mrholení. Slyšíme Prasáčka, tedy jeho harmoniku. Postupně se ubytováváme v pokojíčcích a v nedaleké malé tělocvičně, kde se ale ještě hraje badminton. K večeři byla velkokrůta s chlebem, okurkou a hořčicí. Do malé hospůky byly sneseny židle a lavice ze salonku v patře. Hraje se vydatně asi do tří. V noclehu nebyli povoleni psi. Jediný - bernský labrador Rony - spí s Pepíčkem v autě. Bylo příjemné, že kuřáci chodili kouřit před hospodu.

Musíme opustit tělocvičnu poměrně brzo, Před tím však Prasáček hraje na harmoniku a doprovází tanečníky. Snídáme dílem z vlastních zásob nebo v sedlčanských podnicích. Někteří kupují lampiony na závěrečný průvod. Jdeme po červené přes Poušť sv. Marka (dnes vybydlená hájovna) do Vysokého Chlumce. Tady míjíme Skanzen a občerstvujeme se ve Staré hospodě. Pokračujeme na Skuhrov, přes Počepice, kde se v restauraci u minigolfu potkáváme s předvojem 13ky, která v obci spí. My však pokračujeme až do Nechvalic, kde je pro nás zajištěno posezení v místní hospodě a nocleh v přilehlém kulturním sále. V hospodě  je pianino a opět Prasáček. Kapela je na mírně vyvýšeném podiu a Irča zná všechny texty. V hospodě zvýšili operativně ceny. Ráno někteří likvidují následky "psí nehody", MaPe cedí cosi mezi zuby a zdá se, že ten jeden pes to i ostatním psům na trase podělal. (Majitelé obou psů se tváří, že problémy s cizími spacáky nemají.)

Odchod od hospody po silnici a pak volně terénem, případně po červené asi 3 km na známý viklan Husova kazatelna. Tady se potkáváme s 15kou, vytváříme skupinu pro trasové foto a šéf 15ky IFri mačká spouště dalších a dalších podávaných foťáků. Hraní, tanečky. Potom postupujeme po modré značce na Skoupý, jdeme kolem běžně nepřístupné Divišovy jeskyně (několik lidí jde dovnitř a počítá hubené netopýry). Zde opouštíme značku a pokračujeme přes Brzinu, po silnici kousek doprava, krpálem do Kuní a na nedalekou rozhlednu Kuníček. V Petrovicích si někteří dávají teplé jídlo U Hubáčků, případně se občerstvují jinde.

V Obděnicích je malinký sál, kde se má v jedné půlce večeřet i hrát a ve druhé, oddělitelné shrnovačkou, spát, a celkově se to dá označit jako "návrat ke kořenům". Celkem nečekaně mezi nás přijelo dalších asi 15 nepřihlášených. Marta s Ráďou nacházejí další místnosti, které nám vstřícný perzonál uvolňuje. A protože se podaří domluvit dvě místnosti na faře (kde je "zima jako na faře") a klan Šachových odjede spát na svou chalupu, dá se říct, že nocleh je zvládnut. Kolem druhé se kapela s dalšími vytrvalci odebírá hrát do výčepu.

Po snídani se vydáváme do Chyšek, kde stíháme v konzumu nakoupit několik lahví a pamlsků a v hospodě se potkáváme s 15kou a později přichází na zahradu 16ka. Další zastávka je v hospodě (penzionu) v Přestěnicích. Za nimi opouštíme zelenou značku a neznačenými cestami se dostáváme na žlutou, která nás dovede do příjemného hotýlku Pecka v Sepekově. Sem dorazil i Martínek "Pan Houslista" zes Plzně. Muzikanti hrají v akusticky ne příliš zdařilém prostoru s nadšením. Irča zná i texty písní, které se snad hrály na trase naposled před potopou (tedy ne tou biblickou, ale 2002). K večeři výborné vepřo-knedlo-zelo nebo katův šleh. Tanečky, Fúzy tančí i s perzonálem.

Po snídani se vydáváme převážně neznačenými cestami přes pole a lesy obcházejíce pokud možno bažiny s malou zastávkou u rozhledny v Jestřebicích na Zakončení, které je na fotbalovém stadionu poblíž centra obce Veselíčko.

Přivítala nás "skotsky" krojovaná skotačící 11ka. Hodiny na věži kostela ukazovaly jedenáctkový velitelský čas. Soutěže byly tradiční: představení rytířů tras (Miki), myš, král. V trasové soutěži měly trasy vyjádřit, "jaký byly" při svém vzniku. Zástupci 4ky nastoupili k živému obrazu, kdy na Petříkovu výzvu nejprve poklekli ti, kteří přišli na trasu v 21. století, pak ti z let 90tých atd. až po pokleknutí zástupců z druhé poloviny let 60tých zbyli s vlajkami Ota (měl svůj klobouk z první Stezky) a Miki, který přijel ze zámoří a který třímal původní vlajku z roku 1964.

Proběhla i soutěž trasových draků, ale který měl největší ocas, nevím. Byla i jakási soutěž trasových psů. Dále byly vypouštěny horkovzdušné balonky štěstí. A stále se potkávali a bavili přátelé, v někerých případech i po mnoha letech. Spojená multitrasová kapela začala hrát možná poněkud později, než na minulých Stezkách.

Na vlak se šlo s lampiony do asi 2km vzdálené Branice. Vlak přijel do Prahy oproti grafikonu v mírném předstihu.

Co říci na závěr? Velký dík patří Martě a Ctiradovi za zajištění a operativní řešení vzniklých situací. Petříkovi za obětavost a péči, která snad nemá v TAKovém světě obdoby a při více než 80 účastních na trase určitě ne. Na výkonu a výdrži kapely měl zjevně největší podíl Prasáček. Byli jsme rádi, že s námi byli a celou Stezkou vlastními silami zdárně prošli a se propili, zástupci otců-zakladatelů, vždy vítaní Miki a Ota.

 

Oproti předpovědi nám počasí přálo a zmokli jen Ti nedočkaví, kteří vyrazili na stezku ještě o den dřív. Personál v hospodách byl vesměs příjemný, usměvavý a vstřícný. Jen v Nechvalicích jsme se konečně mohli cítit jako bohatí západní turisté. Protože hospodský hbitě vytvořil druhý ceník, specielně pro nás. Franta Kr. znalecky posoudil, že takové ceny za panáky mají jen ve středu města v Praze. Jídlo bylo taky jak pro západní turisty, kteří nevědí, jak má co chutnat. Původní záměr byl konzumaci panáků bojkotovat, ale nakonec se to přece jen nedodrželo, i když určitá střídmost v tom, oproti předešlému noclehu byla a majitel určitě vydělal méně, než si představoval. Hlavně při placení jen málo kdo nechal nějaké dyško.

Ráno ke svému zděšení zjistil Bundáš, že jeho maskáčový igelit, který si dává pod spacák, si spletl nějaký pes se zelenou loukou. Znečistil tak nejen jeho spacák, ale i další, po kterých se proháněl se špinavýma nohama. Viník se nepřiznal a všichni tři psi, kteří v té době na stezce byli, se tvářili jakoby nic.

Další den jsme se potkali odpoledne v hospodě, kde měla spát třináctka, s autovou sekcí. Už tam seděli, něco pojedli. Když jsme si objednali, tak se hostinský šel zeptat Milana,- asi z nás vypadal nejsolidněji - na kdy si budeme přát večeři. Milan pohotově a s humorem sobě vlastním řekl, že už jsme najedený a večeři rušíme. No, ale znáte to, pravda je nudná, jak říká Míša Musil. Dost jsme se tou představou bavili a hodně se nasmáli. Věřím ale, že třináctka svou večeři bez problémů dostala.

Večer, jak už psal Ivan, hospoda praskala ve švech a někteří odešli spát na faru. Jaké bylo mé překvapení, když z ženských, které vyšly vstříc a ochotně nocleh zprostředkovaly, se vyklubala jedna má kolegyně z práce.

Poslední večer přijel podpořit muziku, k našemu všeobecnému velkému potěšení, Martínek.

Bylo odstartováno všeobecné veselí a Hanička mnohé strhla a nakazila svým tanečním nadšením. Přiznala se, že situace, kdy při tanci partnerovi hledí přímo do očí, nebo dokonce i trochu nahoru, je pro ni naprosto nová. A tak tancovali dobrovolně i ti, které jsem ještě v životě tancovat neviděla, jako např. Šíma, Neckář, dokonce i Kryšpín zahodil ortézy a vydal se na parket. Jen některým psům se to moc nelíbilo. Pepíčkův chtěl tančit s nimi, nebo aspoň mu tanec s Janou překazit. Chlupatá zrzavá fenka Šerloka II. kousla Frantu při tanci 2x do zadku a mě jednou. Asi si myslela, že se pereme - což bylo v našem případě od tance rozhodně rozeznatelné!

No a co říct závěrem. Psí exkrementy roznesené po  spacácích bylo přece jen na Petříka trochu moc a něco si pod fousy brumlal o zákazů psů na Stezce. Myslím si však, že do příští Stezky zase zvítězí jeho ohromná tolerance a laskavost a psy vezme na milost. Už teď po těch všech zážitcích mu ten kroužek nad hlavou jasně zářil.

Nevím kolik stezkařů se stezkou prolnulo (někteří přijížděli, jiní odjížděli), ale kromě sedmi psů absolvovali stezku i čtyři miminka maminkám v bříšku. Z čehož se hned o dvě postarala Karolína - jako "služebně" nejstarší stezkařka z nastávajících maminek to pojala zodpovědně s heslem dohnat a předehnat a o další se postarala Helenka a Bára. Při této zodpovědnosti určitě dorost bude.

Miki, který dorazil z Toronta se mi svěřil, že až Stezka skončí a on odjede na další plánovanou návštěvu na Slovensko, tak bude mít pocit, že se mu to všechno jen zdálo. Že už ostatně ten pocit, že se mu to jen zdá, má teď.
Už se těším na další Stezku a na zážitky s ní spojené.

Severka

 

Tady je něco naší čtyřkové statistiky 53. (96.) Stezky.
Stezkou celkem prošlo 84 lidí (vlastně o 4 víc, ale těm to maminky řeknou až bude čas). Vlakem z Prahy nás odjelo 34. V té době již bylo 5 lidí jeden den na Stezce a absolvovalo -1. nocleh. 3 nedojeli a neřekli alespoň den předem. 5 nepřihlášených absolvovalo celou Stezku nebo alespoň 2 noclehy. 6 nepřihlášených bylo na jednom noclehu. 4 přijeli v pátek jen na otočku. Na noclezích bylo (v závorce počet přihlášených):

  • 0. středa: 46 (43)
  • 1. čtvrtek : 57 (54)
  • 2. pátek : 76 (68)
  • 3. sobota : 82 (73)

Stezkovým vlakem zpět jelo 36. Psů bylo 3 + 1 čtveřice = 7. Drak byl 1.

Sečetl a za správnost neručí MaPe.

IŠ: Pokus o bilanci hudebních nástrojů: housle 5 (současně hrály max.4), kytary 3, mandoliny 3, banjo 2, balalajka 1, kontrabas 1, klarinet 1, harmonika Prasáčkova 1, foukací 1, flétna příčná 1, zobcová 1, vozembouch 1, hlasivky: srovnej počet účastníků, ale třeba mě zradily hned druhý den....

image
image

Ze společnosti: Společně vynaložené úsilí při zajišťování Stezky přivedlo zjevně Martu a Ráďu k rozhodnutí, že když přežili tohle, TAK je hned tak něco nerozhodí. I 12.srpna vstoupili ve svazek manželský. Pochybnosti, že to není žert, rozptýlili pomocí griotky na zastavení mezi Sedlčany a Vysokým Chlumcem.

Gratulujeme !!!!


Odkazy na alba

 

Sdílej to!

Be the first to comment