Svatba v Louňovicích 1.-2.9.2012


Dne 1. září často začíná škola, ale taky může začít jedno nové manželství.

A taky se tak stalo – v Louňovicích 1. září 2012 v 1 hodinu odpolední stvrdil oddávající z Říčan mocí jemu svěřenou svazek manželský mezi Jitkou Postráneckou (4) a Josefem (Pepou) Vosolsobě (16). Hrozící přeháňka byla zažehnána, takže si svatebčané mohli říci „ano“ v romantickém zákoutí pod stromy u kamenného stolu. Špalírem rodinných příslušníků, známých, stezkařů z obou tras a horolezců je k obřadu provázela píseň o „Motýlu, kterého lítat z kytky na kytku už vlastně nebaví a proto rozhodl se hned pro nejkrásnější květ…“ Nejkrásnějšímu květu to opravdu slušelo. Předsvatebním dohadům, jakže se teď Jitka bude jmenovat byl učiněn konec prohlášením o společném příjmení „Vosolsobě“.

Pak pod transparentem o plnění pětiletky dostali glejt se souřadnicemi k „pokladu“. Pepa prokázal zkušenosti a i s vypůjčenou GPSkou promptně našel a pak i sundal ze stromu truhlici s finančním základem na „pípu do penze“, dar od svých tras a horolezců. Po nezbytném zničení a zametení talíře se všichni nahrnuli do sálu hotelu U sv. Huberta na (po)svatební raut. Nutno říci, že se Jitce a Pepovi podařilo nijak krásný sál perfektní stolovou úpravou a nachystaným pohoštěním značně zútulnit. Bouchly šampusy a pokračovaly gratulace a osobní dárky. Volně se pak přešlo ke konzumaci množství nachystaných lahůdek (mezi jinými i pyšelských), vín i kořalek mocných i skotských (nebo irských ?). Kozel 11° i griotka doplňovaly bohatý sortiment. 4koví muzikanti posílení několika kytaristy ze šestnáctky vytrvale hráli ke zpěvu, tanci i konzumaci. V 16 hodin a 4 minuty došlo na uměleckou vložku (4kovou etudu s kouzelnými zlatými proutky sehráli Venca a Severka, šestnáctka zapěla kolektivně píseň ze života na melodii „Holky z naší školky“, věnovanou zejména ženichovi.)

Hrálo se, zpívalo a tančilo. Postupem doby se Jitka stále častěji chápala houslí a s houslemi Martinovými byli jako vždy skvělí až do hodin popůlnočních. Někteří hosté se rozloučili v průběhu večera, ti co neodjeli našli spočinutí v pokojících i chodbách blízké Letní krčmy nebo využili lůžkové úpravy svých automobilů. Jediným stínem noci a časného nedělního rána bylo vyražené okénko Achylovic auta, dílo nějakého nočního nenechavce. V nedělním dopoledni mohli pak probravší se ochutnat a popít z bohatých „přebytků“ a pomoci s úklidem sálu.

Jitko a Pepo díky za pozvání a hodně štěstí „v plném provozu“.

    MaPe

Sdílej to!

Be the first to comment