V cíli čekal Král


Z historie...

V roce 1976 se Petřík s Motorem vydali na Vasův běh, který úspěšně dokončili. Krom sportovního ducha museli prokázat schopnost zdolat trať plnou formulářů a razítek. Důvody, proč od rozhodnutí jet do startu samého to trvalo 1½ roku, jsou dnes naštěstí nepochopitelné, stejně jako pojmy výjezdní doložka a devizový příslib. A k tomu ještě, jak mít obé v rukách počátkem kalendářního roku?

Následuje dobové vyprávění, doplněné o vysvětlující Motorovy poznámky


Člověk je schopen provádět různé pošetilosti. Třeba si nazuje běžky a jde zkusit, co s ním dokáže udělat Jizerská padesátka. Pak se začne rozhlížet po světě, kde by si mohl vyzkoušet něco ještě většího.

Nejznámější, nejmasovější a nejstarší takovou akci pořádají každoročně už od roku 1922 ve Švédsku. Na paměť krále Gustava Vasy, který trat Sälen - Mora zaběhl na lyžích (z důvodů spíše státnických než rekreačních) už někdy v roce 1520, si první březnovou neděli nazouvá běžky na startu v Sälen tísíce Švédů a několik stovek zahraničních účastníků. Švédsky se tomu říká Vasaloppet, obnáší to 85,8 km, 11 000 startujících a nezapomenutelnou a nenapodobitelnou atmosféru na trati, kterou vítěz olympionik prožívá něco málo přes 4 hodiny, našinec turista patřičně delší dobu.

Motor přidal několik upřesnění:

  1. Hlavní problém s devizovým příslibem nebyl ani tak v tom, že by se to nestihlo zúřadovat na začátku roku (a to skutečně nestihlo, protože do konce února se tak sotva začalo o příslibech rozhodovat a udělovaly se až někdy v dubnu či květnu). Hlavně bychom v řádném termínu byli absolutně bez šance ho dostat, zatímco na konci roku se rozdělovaly tzv. vratky a počet žadatelů o ně byl (vzhledem k tomu, že příslib se musel "zrealizovat" do konce roku) mizivý (na lyže do Rakouska a Itálie se tenkrát nejezdilo).
  2. Další problém byl technický. K tomu, abychom si mohli do konce kalendářního roku devizový příslib vyzvednout, jsme museli mít již vystavenou výjezdní doložku, která samozřejmě měla omezenou platnost (tuším dva měsíce, stejně jako lhůta k vyvezení vyzvednutých peněz). Myslím, že doložka nám propadala den po odjezdu a možnost vyvezení deviz asi za dva až tři dny. Chtít odjet až těsně před Vasaloppetem (v březnu) by ani teoreticky nešlo.
  3. Další technický problém bylo zaplacení zápisného, což se podařilo díky Alence, která zařídila v ŽB zaslání příslušné částky z našeho uděleného (avšak do té doby nevyzvednutého) příslibu.
  4. Cena dolaru byla zvýšena o "populárního cvrčka" (přirážka ve prospěch turistického ruchu) ve výši +375% (což je opravdu téměř pětinásobek)
  5. Ještě k té době od rozhodnutí do startu závodu: Museli jsme žádat o devizový příslib na rok 1975 opravdu v říjnu 1974. Bez podané žádosti v roce 1974 bychom v roce 1975 nemohli (na odvolání) žádat o vratku a tu pak v roce 1976 vyvézt. Trochu absurdné, že? EU se má ještě co učit, jaké to byly dokonalé předpisy a směrnice!

Neodolali jsme lákavosti takového podniku a v říjnu 1974 jsme se rozhodli, že to zkusíme s cílem: doběhnout. Co potom následovalo, nemusíme zajisté vysvětlovat těm, kteří se vydávali na individuální turistické akce do devizové ciziny. Nakonec jsme vlastnili jak příslib, tak i všechny ostatní papíry a razítka, ze Švédska jsme dostali formulář přihlášky a propozice. Přihlášku jsme doplnili anglicky psaným lékařským certifikátem a startovným a pod patronací TAKu odeslali pořadatelům.

Ač se zdálo, že všechny komplikace máme za sebou, ta největší na nás čekala až do Švédska. Koho by napadlo, že v těchto severních krajinách pár set kilometrů od polárního kruhu bude v zimě nouze o sníh! Potřetí v historii Vasova běhu by se tento podnik neuskutečnil (naposled v roce 1934!), a zrovna když jsme tu my!

Matka příroda se ukázala milosrdnou, dala na naše vzývání. Sice nesněžilo, ale ani netálo, zbytky sněhu vydržely a dole, u Mory, kde asi na 20 km sníh roztál, tam ho dodali a upravili pořadatelé. Jede se! Našli jsme se ve startovní listině, máme čísla 10 385 a 10 386.

V pátek před nedělním startem jsme se prezentovali v Limě, kde nás ubytovali ve škole. Ve třídě, vybavené lehátky, jsme našli k našemu údivu papírové povlečení a několik dalších Čechů, převážně ostřílených běžeckých chrtů ze severu Čech. Pořadatelé jsou vynikající, na vše je pamatováno.

V sobotu ladíme formu na 3km běžeckém kolečku. Docela nám to šlo, začínáme si více věřit. Ostatní účastníci zatím odborně mažou exotickými vosky své "Fischery" a "Kneisle". Opravdová alchymie, která se u některých jedinců protáhla až do rána.

Neděle ráno - budíček ve 3.00. Autobusy na start mají odjezd ve 4.49. Ve 4.50 se kolona autobusů se závodniky dala do pohybu. Každý má s sebou svá zavazadla, všichni sedí a autobusy za dohledu policemanů na těžkých motocyklech dojíždějí do Sälen, kde předjíždějí před řadu obřích stěhovacich kamionů, určených k dopravě zavazadel do Mory. Vše úžasně klape, nikdo se nerozčiluje, nikde důvod k namíchnutí. Zůstaly nám jen lyže a modrý igelitevý pytel s číslem na věci, které odložíme na startu a nehodláme věnovat na dobročinné účely. Je 6.00, teplota -16°C, startujeme v 7.45.

Startovní pole je na zamrzlé řece. Je rozděleno do 4 startovních vln podle výkonnosti. Švédové narozdíl od nás z hlášení rozhlasu vědí, jak je to právě na trati s kvalitou sněhu. Všude kolem smrdí kafrový balzám, který každý dostal a někteří použili. Jektáme zubama a nadáváme na okamžik, kdy nás napadlo tohle běžet.

Deset minut před startem začínají lítat vzduchem pytle s oděvy. Lidská masa na běžkách se třese nedočkavosti. V 7.43 se to hlo. Z naší zadní startovní vlny se naskýtá fantastický pohled na běžící barevné lidské mraveniště. Po 1km trať uhýbá prudce vpravo do hor. Stoupá se pomalu, dav je ještě hustější. Po 3km jsme nahoře. Před námi je planina, na ní upraveno asi 8 běžeckých stop; kolem začínají svištět ti, co na to mají. Švédové to opravdu na rovinkách umějí, jedou jako draci, včetně dědů s bílými plnovousy. Kdo přerazil hůl, nemusí lkát, od pořadatele dostane jinou. Půjčují i lyže. Petrovi to nejede, pomohlo modré skivo, ale zatím tisíce lidí mizí v dáli.

Závod je příležitostí pro reklamu. Každý sportovní klub a mnoho firem mají postaveny své občerstvovací stanice, které inzerují na tabulích u trati. Kolem táboří rodinky u ohně. Vyrazily si na výlet, nebo povzbudit, ošetřit a napojit synky, tatíky a dědečky. Povzbuzují "hej,hej" (někdy taky "do toho", mají totiž startovní listinu), nabízejí pomeranče, jídlo, pití všem závodníkům.

Pijeme první pohárky borůvkové polévky na první občerstvovací stanici. Do cíle jich vypijeme ještě moc a moc. Trať začíná být zvlněná, na sjezdech s překvapením zjišťujeme, že hodně vynikajících běžců neumí sjíždět. Šusem předjíždíme zoufale plužící Seveřany a vzpomínáme na Krkonoše a Jizerky.

Přejíždíme zamrzlá jezera uprostřed nádherných lesů. A je tu 50 km a zjišťujeme, že to jde, že doběhneme. Jedno přemazání fialovým klistrem Swix, nabídnutým u stánku firmy stejného jména i s plynovým hořákem na rozžehlení. Na občerstvovacích stanicích do sebe lijeme borůvkovou polévku, teplou, hustou a sladkou. Jméno firmy, která jí vyrábí a zde podává nesou závodníci na startovním čísle.

Začínáme toho mít pomalu plné zuby. Konečně se objevuje Mora, cesta všelijak kličkuje, u kostela vbíháme do navezeného, preparovaného sněhu. Boříme se nad kotníky, je to spíš plazení pouští než jízda. Lidi kolem něco řvou. Ještě 300 metrů. MÅL je nejkrásnější švédské slovo. Znamená CÍL. Je právě u sochy krále Vasy.


Vasaloppet obnáší : 85,8 km délky se startem v 358m (Berga u Sälen), nejvyšším bodem 530m na 18km a cílem v 167m (Mora). Běhá se po tradiční celkem rovinaté trase a občerstvovacími stanicemi: Mångsbodarna (2,2km), Risberg (33,4km), Evertsberg (45,4km), Oxberg (59,0km), Hökberg (68,2km) a Eldris (78,1km). Stanovené limity byly 14.00 Evertsberg, 15.00 Oxberg a 17.00 Hökberg.

Přihlášku možno vyžádat na adrese "Vasaloppet, 792 00 Mora" - rozesílají je počátkem prosince - nebo přímo na "Svenska Skidförbundet, Ankammsgatan 35, 17 143 Solna, Stockholm". Startovné činilo 110,- Sw.cr. a je jej možno uhradit z devizového příslibu prostřednictvím Státní banky. Všem našim následovníkům přejeme "Heja, heja Vasalöpare!"

Petr Lebenhart, Vladimír Majer
4. trasa

Sdílej to!

Admin

středa 14. březen 2012 11:08

Závodu Vasaloppet se z TAKového společenství v minulosti účastnili i další - (Šelíci/t16 ?)

Edited on středa 14. březen 2012 11:20 by Admin

ToRo

středa 14. březen 2012 11:11

 Vasák jel (a dojel) také Standa Hejda (1)