Výjezdní slezina v Pyšelích - 20.7.2016


Protože se rádi pořád někam přemisťujeme a Praha některé z nás vytlačuje do blízkých či vzdálených „krásolokalit“, nebylo těžké vydat se do „Bundášova“.
Jak jinak než v úterý.

Cestovalo se vlakmo, autmo a busmo. Pro Neckáře začíná být jakékoliv překvápko a zásah do penzistova stereotypu dobrodružné. Má IN-kartu ČD a tak je IN. Hektoš nastal, když prchal na nástupiště neznaje času odjezdu ani SEČ, natož letního času. Nastalo dilema - vlak vpravo, odjezd 17:01, se právě rozjížděl takže neriskoval, smířen s osudem, že to nějak dopadne. Kde se vzal, tu se vzal vlak vlevo s velmi podobným cílem, odjezd 17:08. Tu jeho oko spatřilo rozzářeného Petříka u dosud otevřených dveří. Šťasten padl do náruče čtyřkové vlakové rodiny. Skore 1:0

Vzácná návaznost nás busem dopravila ze Senohrab sofort až před otevřené dveře hospody v Bundášově. Byly i vítací a líbací „tanečky“ s těmi, co použili čtyři kola. Tady bych si dovolil tichou vzpomínku na ČTYŘKOLY s noclehem v kině ve stezkovém dávnověku. ROMANTICI a historici poradíte?

A pak už to mělo klasický spád. Vítací Griottiho nápoj s provoláním: Mým čtyřkařům. Klid, nebylo to vysvědčení.

A hrálo se jak o život až se okenice třásly. Houslová dueta nás donutila k vrcholným pěveckým výkonům, že by se „operáci v ND“ měli třást o svá angažmá. O guláši se škvarkovýma plackama by se dal napsat románek. EXCELENTNÍ dílo, slina padá ještě nýčko.

A hráli, usmívali se, zpívali a klábosili až do odjezdového poplachu. Skore 2:0

Jen Neckář nevěnoval času patřičnou pozornost, ač věděl v kolik a odkud. Hodiny sem hodiny tam, hlavně, že bylo dobře. Lidí nějak ubylo a přišla zápletka. Být za 14 minut u posledního vlaku do Prahy v Pyšelích by se asi zvládlo, ještě tak být „Běchovický“ matador. Skore 2:1

Pouze blesková záchranná akce sehraného týmu zabránila zrodu rozpačitého otazníku KAM S NÍM? Tedy s Neckářem. Ale zadařilo se. Ani chudák nestačil zamávat a už byl vysazen na  tajuplném místě mezi Bulovkou a Prosekem. Skore 3:1

Takže dík všem nejen za šťastnou tečku, ale i za prostou účast, což oceníme, bohužel, až když nám začne někdo chybět.

Pozdravná zdravice do hospody určitě udělá radost i statečnému personálu Na Radnici. Skore 4:1

PYŠELY „zemřely“, „ať žije“ BEROUN!

 

Asi kolem ½10 jsem zaslechl: „Tady je lidí jako na Stezce“. Tak k Neckářovu „šťavnatému“ povídání přičiním suché číslo. Bylo nás 41 (s nejistotou ±1 - neboť čtyřkaři se hrozně hemží...).

    MaPe

Admin: O nejméně jednom psu a jedné fence nemluvě...


Protože některé prohlížece nepodporují Adobe Flash, odkaz na album fotek je pro jistotu ještě zde...

Sdílej to!

Be the first to comment