63. Demarkační (114. 4ková) Stezka

aneb konečné Velká Stezka

  • Publikoval: MaPe
  • čtvrtek 14. říjen 2021 10:23
  • Zhlédnuto 651
  • Sekce Články 2021-30

Tak jsme se té "Demarkační" Stezky přece jenom dočkali... i když jsme se po demarkační linii posunuli od Rokycan na písecko

  • 24.9. - Vodňany, SC Blanice, Staromostecká 1187
  • 25.9. - Vodňany, SC Blanice, Staromostecká 1187. U Zástavů
  • 26.9. - Paseky, ubytovna Václavka
  • 27.9. - Paseky, ubytovna Václavka

 

Loňská „Demarkační Stezka“ neměla kvůli covidu to připravované „demarkační“ zakončení v Hrádku u Rokycan a odehrála se v září 2020 po trasách. Čtyrka ji (a nebyla sama) zrušila úplně.

Původní termín byl v květnu 2020, pak byl přesunut na září a Stezka byla bez Zakončení i vlaku. Dvacítka, která Demarkační Stezku pořádala, se rozhodla si to po roce zopakovat. Rozhodli se zamířit na Písecko, se zakončením v samotném Písku. My jsme tyhle končiny trochu „lízli“ na Neckářově „Šupinné Stezce“ v říjnu 2016, kde byl shodou náhod tehdejší -1. nocleh ve stejné ubytovně v Pasekách.

Když se na jaře rozhodlo, že Stezka opravdu v září bude, vyšlo najevo, že s noclehy to vůbec nebude snadné, neboť ti čiperní mají toho už hodně zabukováno. Nejsem čiperný a tak to vypadalo dost mizerně. Když jsme se po dlouhé době sešli v květnu na trasové 113. Stezce (ta zrušená svojí sto třináctku tedy ztratila), požádal jsem prostřednictvím Pepy Šulisty Romana, zda by se vyjednávání a zajišťování noclehů neujal. Naštěstí Pepu a tím i mne neposlal někam (jak bych si zasloužil) a vzal to na sebe.

Díky jeho velkému úsilí jsme na Stezku jeli i my. Podařilo se mu zajistit noclehy v systému 2x2, tedy po dvou v každém místě. Začátek ve Vodňanech, pak přechod do Pasek (severovýchodně od Protivína). Zaléhací pořádky pak spolehlivě vymyslela Stáňa. Ivan připravil na web přihlášku a 21.7. se mohlo přihlašování spustit.

Mínus první nocleh

čt 23
…se nějak nepodařilo uspořádat, tedy ne že by všichni zůstali doma, ale pojali to velmi individuálně. Já jsem odjel ve čtvrtek přes Písek a Vodňany do Netolic, kde jsem absolvoval podvečerní fotovycházku a v pátek vyrazil přes renesanční Kratochvíli, v jejíž zahradě byla nevídaná úroda jablek odrůdy Rubín, dále na Lomec a do Vodňan (ca 15km s batohem). Pak už zbývalo jen odemknout hospodu a počkat na kamarády.

Odjezd.

pá 24
Měl být individuální, ale nakonec busem z Knížeci do Vodňan odjelo 13 lidů. Byli jsme varováni, že to u Chraštiček stojí, taky jsme tam dobu stáli a do Vodňan dojeli s 50 minutovým zpožděním.

 

0. a 1. nocleh Pá/So a So/Ne: Sportcentrum Blanice

Bylo tam luxusní ubytování se sprchami na pokojích za 300 peněz/noc. První večer tam měli chystat svatbu a my měli proto sedět na kryté verandě, ale svatba odpadla, takže se večeře s řízkem i večer mohly odehrát uvnitř. Majitel byl ale nekompromisní vůči psům, takže ti bydleli s páníčky v autech. Můra s Okinou našli azyl u devítky. Postupně jsme se sjížděli a shledávali zda jsme se přes covid změnili či nezměnili. Hrálo se pěkně, pomohli i Martin s Erikem.

so 25
Byl krásný den a ráno se rozhodovalo, co s ním. Lákal Bavorov, obě možnosti – tedy vlakem tam a pěšky zpět či opačně našly své příznivce. Do Bavorova přijel i Milan a pěkně tam zahrál. Pěšáci si taky libovali nádherný kruhový rozhled ze Svobodné hory. Já jsem si ke své běžné opotřebovanosti přivezl na Stezku i hexenšůs a tak jsem se jen potoulal vodňanským rybničnatým okolím a strávil milou chvilku s partou v hospodě U Václava (než se vydali na cestu do vychválené hospody ve Chvaleticích).

Navzdory tomu, že svatba v SC Blanice odpadla, stejně jsme večer šli do restaurace U Zástavů, kde s námi počítali. Po výborné „Baště“ (vepřová, uzené, obě zelí i knedlíky) se děvčata rozhodla zahrát něco „holčenčích“ písní, pak se přidali ostatní muzikanti a bylo z toho moc pěkné hraní i pěkný večer.

ne 26
Čekal nás přesun do Pasek, nabízela se cesta podél Blanice do Protivína a pak po cyklo nebo neznačených cestách do Pasek (asi 15km). V Protivíně v hospodě U Rychtáře byly zrovna vepřové hody, kterým myslím nikdo z nás neunikl. Já jsem místo cesty do Protivína zhlédl kostel v Lomci (autmo) s oltářem jako ve Sv. Petru v Římě a právě slouženou mší. Z Protivína vedla příjemná, pak stoupající cesta s pěknými výhledy do kraje na několika odpočívadlech.

2. a 3. nocleh Ne/Po a Po/Út: Ubytovna Václavka, Paseky

Sice již ne tak luxusní, ale naprosto pro stezkaře dostačující ubytování. Psi pod dohledem byli přípustní. Stálo nás to 225 za lůžko a noc (bez povlečení), 110 večeře, 50 snídaně. Pivo i další pití nám zde zajistili pod podmínkou, že to vypijeme nebo zaplatíme. Protivínská 11° byla dobrá, víno, co zajistil Roman šlo taky na odbyt. Chalupářský guláš spíš snesl název "měkoňově" buřtový, ale dal se.

Sál, kde jsme seděli byl velký, ale postrádal zase akustiku. Vypadalo to, že se tam bude lépe kecat než hrát a zpívat a tak se kapela a pěvci přesunuli do haly, která si na akustiku spíš potrpěla. A taky jsme vymýšleli, co spácháme s úkoly pro trasovou soutěž (více jinde).

po 27
Probudili jsme se do mlhavého a zataženého rána. Po dobré snídani (docela bohatý talíř) nás čekala cesta do Albrechtic nad Vltavou, kde jsme měli domluvený oběd v bufetu „Miláček“ a taky si chtěli prohlídnout místní proslulý kapličkový hřbitov. Díky mlze jsme ani neaktivovali strážce rozhledny na Vysokém Kamýku. Po žluté jsme došli na křižovatku, kde se většina vydala rovnou do Albrechtic, menšina pak cestou přes Vysoký Kamýk. V bufetu personál poněkud nestíhal (zavádějí se), ale nasytil i napojil nás. Zpět do Pasek se lidi vydali přes Kamýk nebo po červené, či jinak. Taky to jistil autobus, což byl můj případ.

V předvečer sv. Václava se dala čekat příslušná oslava a taky byla. Oslavili jsme oba Václavy (S. i L.), a pak se taky přiznala Šeri, že už s šestkou skončila. Bylo k tomu hodně griotte i fernetů, pěkně se hrálo, zpívalo a kupodivu i nekecalo. Tu akustiku jsme tam asi nějak dodali. Točené pivo došlo krátce po půlnoci. Vypili jsme 2x50 litrů Protivínského, navíc něco lahváčů, 3 l griotte, 2 l drsoně, asi 5 l toniku a 15 l vína. S objedaným sortimentem jsme si tedy poradili…

út 28
Z Pasek do Písku pěšky to je asi 14 km. Na stihnutí zakončení pro hodně lidí nereálné. Dlouho jsem váhal, ale pak pro přesun na 11 hod. objednal bus. Na dvorku ubytovny bylo pěkné posezení, pár lidů se vydalo pěšky, my se pak přesunuli k zastávce, kde nás bus vyzvedl a dovezl do Písku až k letnímu kinu, byli jsme tam už v 11:30, ale pouštěli až ve 12.

Zakončení v Letním kině v Písku

Styl: Konec války 1945. Jak se podaří posunout demarkační linii? Tak tohle si Wickie přečetla a protože jí leží na srdci úspěch 4. trasy v trasové soutěži, oznámila mi asi měsíc před Stezkou, že již má pro účel posunutí demarkační linie k dispozici kompletní uniformy pro vojáka US Army (Vašek) a rudoarmějkyni (sebe). Ale v té době jsme netušili, co bude vlastně trasová soutěž obnášet. Týden před Stezkou nám pořadatelé oznámili, že si žádají agitační řeč německého důstojníka ke svým vojákům a to na 1 minutu s povinnými slovy. To chtělo jiný přístup a toho německého důstojníka. A to by nebyla akční Wickie, promptně zařídila uniformu i pro Němce. Lojza, který jediný se do oděvu vešel, vzal hrdinně tu roli na sebe a na nás bylo připravit řeč. Ale nechtěli jsme přesvědčovat vojáky k pokračování bojů, tak jsme připravili situaci, jak by to mohlo vypadat na neurčité demarkační linii, kde se střetnou obě v tu chvíli ještě spojenecké armády.

A tak zatímco se spojenci na scéně přetahovali o zajatce, Lojza k německým vojákům pravil (povinná slova jsou podtržena): "Meine (tapferen) Soldaten, dnešní heslo krtonožka, končím spánkovou pohotovost, lukrativní nabídka potravinových lístků zastaví Rudou armádu. Atraktivní dvacítka Hilda, nahoře bez, poblázní Američany. Spalte šifrovací kódy, ať zmizí všechny ozvěny švabachu v našich rozkazech. Spusťte větráky ve svých tancích a upalujte k Američanům. Heil Eisenhower!" A vyšlo to, v trasové soutěži jsme byli DRUZÍ!

O myš a krále za nás soutěžili Jana Matoušková a Drahoš Bárta. A taky se jim podařilo navléknout dost trubiček od toaletního papíru aby dosáhli na americkou zónu. Za přední umístění byla flaška whisky! Takže letos byla čtyrka na zakončení hodně úspěšná, všem patří díky! Krom přímých aktérů je třeba zvláště vyzdvihnout autorskou dílnu pachatelek "Lojzova" textu K&H i zásluhy Pepy V. za  provedenou obzvláště náročnou logistickou operaci přesunu objemné armádní výstroje i výzbroje a to včetně dvou masivních kladiv (srpy došly) tam i zpět.

Trocha tradiční statistiky:
Stezkou prošlo 50 lidů, z toho 3 cyklisté. Taky 3 psi a 1 pejsek.
Společně do Vodňan jelo 13 lidů.
Ve Vodňanech nás spalo v postelích:
v pátek 31 (přihlášeno 32), k tomu 5 jinde,
v sobotu 38 (38), k tomu 5 jinde,
V Pasekách v neděli 41 (42), k tomu 4 jinde, v pondělí 38 (41) a 4 jinde.
Do stezkového vlaku přihlášeno 24 lidí, jelo asi 20.

Na nádraží to bylo dost daleko přes město. Čtyrka byla bohužel v kupátkovém vagóně, ale byla to 1.třída! Jediná chybka byla, že pivo pěnilo, takže byly fronty. Na čas jsme před 20 hodinou přijeli na Smíchov. Při valčíčku ve velkém kruhu jsme museli přezpívat hlučnou lokomotivu, ale slyšet nás bylo!

Pracně, pozdě sepsal a hodně se rozepsal (sorry) MaPe a glosnul IvSi

Odkaz na 4kové album

... a ještě odkaz na Hančiny fotky ze Zakončení a vlaku

Sdílej to!

  • 63. Demarkační (114. 4ková) Stezka
  • 0 komentářů
Be the first to comment