Dušičková vycházka - 18.11.2023

Roman přišel s nápadem vzpomenout na kamarády a kamarádky, kteří nás opustili, symbolicky někde na hezkém místě. Bylo by to na vycházce, každý rok jinde.

Pokusil jsem se sepsat čtyřkaře, kteří již odešli na nebeskou Stezku. Našel jsem více než třicet jmen… Letos jsme si vybrali na vzpomínání cestu ke kostelíku sv. Klimenta, který stojí na Hradišti na výšině nad obcí Lštění u Sázavy.

Původně jsme se měli vypravit v pátek 17.listopadu. Leč předpovědi počasí ve středu večer slibovaly na pátek setrvalý déšť. Protože na sobotu to dešťově nevypadalo, rozhodl jsem vycházku o den přesunout. (S rizikem, že to meteorologům totálně nevyjde a v pátek ráno bude slunce, což se také stalo.)

V sobotu v 11 hod. se na zastávce Čtyřkoly sešlo 13 lidů. Bylo sice větrno a zamračeno, ale déšť se nekonal. Vydali jsme se směrem k mostu přes Sázavu, ten přešli a pak hlasováním rozhodli, že je zima a je třeba zajít na sklenku inzerovaného svařáku do blízké Hospůdky pod Hradištěm. Romantická hospůdka občerstvením nezklamala a jako milé překvapení tam přijeli z Pyšel i oba bratři Pařízkové.

S vědomím, že se v listopadu brzo stmívá, jsme občerstveni vyrazili na cestu, když jsme se s oběma Bundáši rozloučili. Z červené brzo odbočila příslušná modrá značka a po ní jsme vystoupali k Hradišti. Nahoře jsme našli kostelík s hřbitovem a krásný výhled do krajiny. Na svahu pod kostelíkem je rozptylová loučka. Tam jsme pod břízu položili věneček, zapálili svíčky a vzpomněli jména těch na nebeské Stezce a připili jim Pepovou skvělou slivovicí.

Než jsme se vydali dále směrem na Čerčany, dostali jsme od Jany Šev. masíčko s chlebem a punčem a taky přišla SMS od Luďka, že na nás kousek dál po modré čeká u přístřešku něco na posilněnou. Našli jsme tam oba Bundáše, na stolku prostřené chleby se skvělým sádlem se škvarky a vyrovnané lahve Radegasta. Skvělý překvapivý „catering“! Díky!! Byla to moc příjemná pauza.

Pochodovat za tmy se nám nechtělo a tak jsme se opět s Bundáši rozloučili a cestami spadaným listím po modré a pak po žluté se vydali na Čerčany. Na výhledech do hezké krajiny se dalo litovat, že jsme se sem dosud nevydali. Na kličkujících žlutých značkách se dá často cesta ztratit, to byl asi zdejší příklad, do Čerčan jsme dorazili více méně roztroušeni. U hospicu Dobrého Pastýře jsme vzpomněli na Cilku…

Již jen v sedmi jsme se u nádraží uchýlili do Čerčanské Besedy, kde jsme u pivka, polévky a prohlížení dnešních fotek vyčkali na osobák v 17:13, který nás spokojené dopravil na hlavák. Tak příští rok zase jinam. Mohla by to být dobrá tradice.

MaPe